Kdysi dávno v českých krajích vládl spravedlivý a moudrý kníže Bruncvík, měl krásnou manželku jménem Ludmila. Po otci Žibřidovi zdědil znak Orlice, který ho vydobyl pro české území. To však knížeti nestačilo, a tak se rozhodl získat pro české území lepší znak.
Úkol, kterým se kníže pověřil se ani trochu Ludmile nezamlouval... Těsně před odjezdem však kníže na svou ženu promluvil se slibem...
Po nějakém čase Bruncvík a jeho družina dorazili k moři. Rozhodli se však, že budou na své pouti pokračovat i na vodě...
Ze dnů se staly týdny, z týdnů měsíce a z měsíců zase roky. Nejdříve snědli své zásoby, poté koně...
Kníže se odmítal vzdát osudu svých společníku. Všiml si, že na samotný vrchol Jantarové hory přilétá každý rok obrovský pták...
Bruncíkovo štestí opravdu netrvalo dlouho a padl do zajetí místního vladaře, byl to král Olibrius...
Když toto kníže slyšel neváhal ani vteřinu a rozhodl se z hradu dostat. Bruncvík jen řekl "Hlavy dolů"...
Při svém putování zpět na své panství Bruncvík narazil na lva, jak bojuje s devítihlavou saní...
Po strastiplné cestě se Bruncvík navrátil do svého panství přesně 7 let od jeho odjezdu...